15 dní v Japonsku: co mě naučila cesta, kterou jsem si totálně přeplánoval

Foto: Jezael Melgoza / Unsplash

Japonsko je země, o které všichni říkají, že je “o pár desetiletí napřed”. Chtěl jsem si to ověřit na vlastní oči – a ideálně to celé natočit. Spoiler: cesta tam znamená 13 hodin v plechové rouře a k tomu jednu neplánovanou zastávku v Číně. Ale jakmile to přežiješ, dostaneš jednu z nejzajímavějších zemí světa.

Den 1–2: 12 hodin v čínském “chlívku”

Spánek před odletem? Dvě hodiny, klasika. Let v 11:00 směr Shenzhen, skoro 12 hodin v letadle – a pak první “WTF moment” cesty. Česká ambasáda tvrdila, že tranzitní vízum do Číny na 24 hodin nepotřebujeme. Realita: potřebuješ. Odstavili nás do rohu, který jsme s dalšími Čechy začali familiárně nazývat “chlívek”, a strávili jsme tam 12 hodin – z toho 5 přímo v tom koutku. Aspoň jsme stihli zachránit jednu Angličanku, které málem ulítlo letadlo.

Po přesedání a dalších 3 hodinách letu do Ósaky nás čekal poslední šok dne: taxi z letiště, protože poslední vlaky i autobusy už nejely. 4 300 Kč na pět lidí se ještě dá ustát, ale bez rezervace hotelu a bez rychlého internetu bys tam stál jak opařený.

Tip: eSIM si aktivuj ještě před odletem, ne až na místě. Používal jsem Airalo a rozdíl mezi honěním se za cizí wifi a prostě fungujícím internetem hned po přistání je obrovský.

Den 3–5: Ósaka, ztracený batoh a F1 v Suzuce

Foto: Jeremy Santana / Unsplash

Osaka Castle, monumentální chrámy a moje první velké selhání cesty: nechal jsem batoh (se vším) v kavárně, protože jsem si u kafe užíval moment o něco déle, než bylo zdravé. Paní z kavárny mi ho vrátila – a ještě mi děkovala víc, než jsem děkoval já. V Česku by mě asi čekalo to, že si půjdu kupovat nové objektivy a laptop, ale i tak doufám, že by to dopadlo stejně.

Jako fanoušek F1 jsem měl koupené vstupenky na kvalifikaci i závod v Suzuce. Cesta tam je vlastně logistické cvičení – od nádraží jde pěšky půlka Japonska – ale jakmile si sedneš, zvuk, pach a rychlost smažou všechno ostatní. Japonci nefandí řevem, ale respektem, a mně se to líbilo víc, než jsem čekal.

Tip na podobné zážitky/vstupenky: aktivity a vstupy do atrakcí v Japonsku (a nejen tam) řeším přes Klook – rezervace předem ti ušetří frontu, která po závodě trvala klidně dvě hodiny.

Den 7–9: Kjóto, filtr mezi kolejemi a povolenka na kapry

V Kjótu mi na peróně spadl filtr od kamery mezi koleje. Chlapík z informací přišel s tyčí a izolepou a filtr vylovil jako profi kuchař nudle – druhý důkaz cesty, že se v Japonsku věci vážně vrací.

Foto: Sorasak / Unsplash

Kiyomizu-dera byl davy lidí, jaké jsem nezažil, ale komplex chrámu bere dech i tak. O pár dní později jsem si v Uji sehnal rybářskou povolenku a tři hodiny lovil kapry, kteří mě ignorovali – ale klidná hlava u vody stála za to i bez úlovku.

A když už jsme u batohů – po tom ztraceném v Ósace jsem si řekl, že příští cestovní batoh musí mít pořádný organizér, ať aspoň vím, co všechno v něm vlastně vezu. Nakonec jsem sáhl po cestovním batohu Travel 500 Organizer 40 l od Decathlonu – má oddělené přihrádky přesně na tenhle typ chaosu (nabíječky, dokumenty, snacky z Family Martu) a v Japonsku, kde se balíš a rozbaluješ prakticky každý druhý den, to oceníš víc, než by člověk čekal.

Den 10–14: Fuji, shinkansen a lekce z nerezervování ubytování

Shinkansen vypadá a jede jako vesmírná loď – tichý, rychlý, přesný. U jezera Yamanaka jsme zjistili tvrdou lekci: v Japonsku bez rezervace přeplatíš a nedostaneš se tam, kam chceš. Auto nám nakonec sehnala Verča za dvě hodiny, ale jeden celý den nám kvůli počasí a neexistující rezervaci propadl úplně.

Na Fuji 5th Station jsme se kvůli ledu nedostali, tak jsme improvizovali – jezero, rybaření, focení Fuji v pozadí bez jediného mraku. Někdy je plán B lepší než plán A.

Foto: Willian Justen de Vasconcellos / Unsplash

Co jsem testoval na kameru

Tahle cesta byla i test výbavy a stylu natáčení, tak pár poznámek pro ty, co řeší totéž:

• Chrámy a hrady: širokoúhlé sklo 11–20 mm, pomalý gimbal pohyb, 50–60 fps na cutaway detaily (ruce, kadidlo, kroky na kamenech) – dělá to z běžného B-rollu něco filmovějšího.
• Suzuka, závod: 120 fps na detaily (brzdový prach, jiskry), 24 fps na širší záběry tribuny. Do zvuku šum a EQ na nízké frekvence – dodá to pocit tlaku motoru, který samotný obraz nedá.
• Chureito Pagoda / Fuji: dlouhé sklo 85–130 mm, lehká mlha v postprodukci, zvukový střih na vítr a šustění (i mimo sezónu sakur).
• Mikro B-roll, co dělá “filmový pocit”: ruce, zip batohu, mapa, lístek, kapky na skle vlaku. Jednotlivě nic, dohromady atmosféra.

Filtr, co mi spadl mezi koleje v Kjótu, jsem nakonec (naštěstí) zachránil, ale kdybych ho neměl, sháněl bych náhradu za pochodu – třeba Rollei F:X Pro UV 72 mm na Alze, MRC/Nano vrstva a 98% propustnost za rozumných pár stovek, takže není důvod jezdit bez ochrany předního skla ani na krátkou cestu.

Do sady bych přidal i NiSi Filter ND-Vario 1-5 Stops True Color 72mm – variabilní ND se stejným závitem, takže sedí na stejný objektiv jako UV filtr výše. Je to vyšší cenová kategorie, ale NiSi True Color řada drží barvy skutečně věrně i na plný výkon, což u levnějších variabilních ND často chybí a vidíš to hned na záběrech proti slunci.

Praktické rady na závěr

Foto: Hendrik Schuette / Unsplash

• Hotovost + IC karta (Suica/ICOCA/PASMO): kombo, které ti otevře dopravu, skříňky i automaty. Bez hotovosti jsem se jednou dostal do problému na lokální trati.
• eSIM dopředu (Airalo), ať neřešíš lov wifi.
• Ubytování a klíčové přesuny bookuj předem – zvlášť Fuji, Kjóto, Tokio. Na aktivity a vstupenky (Suzuka a podobně) si nastav rezervaci přes Klook dopředu.
• Ticho a respekt v MHD a chrámech, jídlo za chůze se nejí, odpadky si nosíš s sebou (koše jsou překvapivě vzácné).
• Onsen etiketa: sprcha před vstupem, žádné plavky, ručník mimo vodu.
• Family Mart / 7-Eleven je nejlepší kamarád – onigiri, káva, bankomat, hot snacky.
• Gear na cestu: cestovní batoh s organizérem, UV filtr a variabilní ND filtr na kameru.

---

Transparentnost: článek obsahuje affiliate odkazy (Airalo, Klook, Decathlon, Alza). Pokud přes ně něco koupíš, dostanu malou provizi, tebe to nic nestojí navíc – a doporučuju jen věci, které jsem sám používal nebo bych použil.